Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radek - duben 2016

13. 6. 2016

Tak jak to vše probíhalo.

Dosedli jsme v Heraklionu a dle tvých instrukcí našli autobusovou zastávku busu č. 1, který nás za 1,2 EUR na osobu dopravil na nádraží dálkových autobusů. Kde jsme sice o pět minut minuli bus do Chanie, ale za hoďku jel další, takže no problemo. Cena je pořád 15 EUR. V Chanii jsme z nádraží zamířili do prodejny INKA, kde jsme kromě pár kousků jídla zakoupili i bomby. Zde měli úplně všechny jak šroubovací, tak bajonet i propichovací. Jelikož se už pomalu stmívalo, zabrousili jsme do přilehlých uliček a po deseti minutách našli ubytování pro čtyři za 45 EUR a pak vyrazili do víru města. Prošli jsme si kolonádu při pobřeží a pak zakotvili na gyros v jedné z bočních uliček.

Ráno jdeme koupit lístky na autobus do kláštera Moni Chrisoskalitissis (kousek za pláží Elafonísi - jihozápadní výběžek Kréty), a ačkoli nám autobusová společnost dříve potvrdila po emailu, že tam v dubnu busy jezdí, pokladní řekla rezolutní ne. Proto jsme improvizovali a vyrazili do Paleochory. Po cestě jsme se domluvili s řidičem a hodil nás až do Kundury, což je vesnice tak 7 km od západně od Paleochory. Pár baráků a spousta fóliáků s rajčaty. Na pláži jsme dali koupel, nabrali pitnou vodu ze sprchy a vyrazili přes hřeben západně po pobřežní E4, kde jsme v kouzelné malé zátoce rozbili stany. Další den jsme nalehko dorazili (1x voda u kostelíku) do Elafonísi, kde jsme potorovali kajtaře, pak se trochu okoupali a vyrazili zpátky k báglům přes hřeben a zakempili na pláži. Ráno byl dost vítr a my pěšky s hubou plnou prachu zamířili do Paleochory. Mimochodem v Kunduře a Paleochoře mají také všechny typy bomb na vaření. V Paleochoře jsme se ubytovali v kempu za 5 EUR na osobu, koupili vínko v supermarketu a pařili v liduprázdném kempu.

Další den pak pokračování po E4 do Sougie, trasa nádherná, asi na dvou místech voda, spousta rozkvetlých keřů a voňavých borovic. Ve dvou třetinách cesty (Lissos) antické památky, výborná voda z pramene a všude okolo spousta britských turistů důchodového věku. A pláž tam byla také luxusní. Konec cesty do Sougie byl nádherný sestup soutěskou. Jinak - tábořili jsme na konci vesnice, kde byly takové terasovité plácky kousek od moře, ale krásně oddělené od okolí.

Dál nás čekala (stále E4) Agia Roumeli, což byl asi nejtěžší, ale i nejhezčí trek na pobřeží. Zvlášť se mi líbila ta část, kde se jde po útesech kousek od moře. Ale jinak, co se délky a převýšení týče, je to dost masakr. Vycházeli jsme v 10 a do Agia Roumeli dorazili ve 20:30. Voda se dala opět nabrat na asi dvou místech, ale to by část naší skupiny neměla žehrat na její kvalitu, takže ke konci treku jim došla. Ale konec dobrý.

Tábořili jsme v takovém malém sosnovém háji, hned po zavodnění v místním krámě. Další den byla válečka, koupačka a prozkoumámí Agia Roumeli, což opravdu nezabere mnoho času. Jinak po odjezdu trajektů, co odvezou turisty ze Samarie, to připomíná vesnici duchů. Aspoň v dubnu. Večer Lucie prohlásila, že pod stanem už nespí, a tak jsme našli apartmány Gigilos, kde dvoulůžkový pokoj vyšel na 25 EUR, což bylo celkem v pohodě. Potom už byl program jasný. Přežrání se v místní restauraci Tarra a rychle mazat spát.  Další den jsme začali stoupat Samárií do hor. Ten kaňon je fakt úžasný a první lidi jsme potkali až v půlce. A za celý den tak max. 100 lidí v protisměru, což také nebylo špatné. A ještě jedno pozitivum - všude voda. Odpoledne pivko nahoře v Xyloskalo, výběh nalehko na Gigilos a nocleh kousek pod restaurací v dřevěných budkách trhovců ještě s vánoční výzdobou.

A pak už nastaly Bílé Hory.  Přes chatu Kallerghi na nocleh na planinu Katsiveli. Jinak s vodou dost bída. Jen na chatách nebo na tábořištích. Ráno na Katsiveli trošku zima (žlaby pro kozy s lehkým ledem), ale je to asi to nejhezčí tábořiště na celé Krétě. Pak nastala změna plánu - místo jít (po E4) do Ammoudari (planina Askifou), jsme vyrazili směrem k planině Anopoli a cestou si odběhli nalehko na Páchnes. Vodu jsme našli tam, kde jsi psal, že bude (sedlo Rousiés). Díky.

K večeru ještě brutální sestup na planinu Anopoli (napřed silnice a pak rokle Lagou), před kterou jsem zakempili v olivo-sosnovém háji s hydrantem, což bylo asi vše, co jsme v tu dobu akorát tak potřebovali.

       Ráno se pokračovalo ke kaňonu Aradhéna, kterým jsme seběhli přes pár německých důchodců do skvělé hospůdky vyvýšené na útesu (Marmara). Pak ještě kousek po pobřežní E4, místy i přes hospody, a dorazili do Loutro, kde jsme strávili krásné odpoledne. Ta vesnička má něco do sebe, ale je to tak na chvíli. Takže odpoledne už trajektem do Chóra Sfakion a odtud autobusem do Chanie a do našeho starého známého ubytování. Ráno přes net objednání auta na dva dny. Vyzvednutí káry na letišti (Peugeot 207 pro čtyři lidi s batohy tak tak).

Auťákem jsme přes Rethymno a Spili  dojeli až na pláž Prevelli, která je na jihu asi uprostřed Kréty. V dubnu byla liduprázdná a kouzelná. Připomíná prostě Karibik, kdy řeka s palmami ústí přímo do moře. Vykoupeš se v moři a hned opláchneš v řece. Super večer s konzumací místních sýrů a červeného vína. Druhý den vichr a vlny jak kráva, a tak jsme radši vyrazili do místního kláštera a památníku evakuace britských vojáků. O kus dál ještě bunkr udělaný ve slepenci na pobřeží a v něm zbytky lafety z bunkru české pevnostní linie z Králíků. Pak kousek za Mitropoli proběhla návštěva vykopávek, a po dohodě jsme si zajeli i do vnitrozemí. Navštívili jsme Zaros, malebné horské městečko, kde jsme o Velikonocích asi nejvíce pronikli do řecké kultury a místní kuchyně. 

         A nakonec jen vrátit auto v Heraklionu a další den jen proběhnout Archeologické muzeum a památky  v Knossós, kde tedy skoro nic není. Jinak - Heraklion je dost ošklivé město.

Ale celkově - Kréta určitě nezklamala, akorát je na mě dost suchá.

 

A toť asi vše 

 

Radek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář