Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

Zatím nejdelší pobyt na Krétě jsem tentokrát prožil s kamarádem Honzou. Dovolená začala velkým trekem z vesnice Kámbi přes chatu Volika, horu Spáthi a planinu Lívada a po E4 směr Kástro. Tuto část už jsem šel předtím 2x (Honza jednou, ale už dost dávno, před 10 lety), ale tentokrát jsme za sedla mezi Grias Soros a Agio Pneuma došli jen do dalšího sedla Sideroporti a odtud jsme se dali terénem přes oblast, nazývanou také Pavlia Harlara, která je plná děr, proláklin, dolinek a hřebínků mezi tím vším a došli na silnici mezi planinou Anopoli a místem pod sedlem Rousiés, kde je její konec. Po silnici jsme tedy došli až na ten její konec a pokračovali nahoru do sedla a dál na nejvyšší kopec Levka Ori - Páchnes. Z vrcholu jsme se pak sputili dolů jižním svahem a údolím pod Zaranokefála se dostali na starou spojnici mezi planinou Anopoli (vesnicí Agios Ioannis) a údolím Potámos na horním konci rokle Eligias. Ta cesta vede kolem pramene Zarano a její závěr do vesnice Agios Ioannis je po snad nekonečné a únavné silnici, kroutící se ve svahu dolů. Z Agios Ioannis jsme pokračovali starou cestou na místo Sellouda a odtud po zčásti ještě výborně zachovalé kalderimi dolů k moři, na pláž Agios Pavlos a dál do Agia Roumeli, kde jsme strávili téměř týden. Dalším pokračováním pak byt trek po pobřežní části E4 směr Sougia (pro mě to bylo už snad popáté či pošesté, co jsem tudy prošel) a po dvou nocích, strávených lenošením, jsme se busem přesunuli ke vchodu do rokle Agia Irini a vydali jsme se odtud po staré spojnici na planinu Omalos a dál až na Xyloskalo, kde je vchod do nejznámější krétské rokle Samária. My ale dolů roklí nešli, naopak jsme vystoupali na Gigilos a vyspali se v sedle mezi ním a vedlejším kopcem Volakias. A pokračovali pak na Volakias a pak po hřebeni (spíše po svazích pod ním) jižně s úmyslem dostat se tak zase do Agia Roumeli na jižním pobřeží. Ale to se nám nepodařilo, postavily se mám do cesty strmé a hluboké útesy, které jsme nevěděli jak překonat, a tak jsme se po noci, strávené v sedle pod horou Kokinavari, zase vrátili přes Volakias a Gigilos dolů na planinu Omalos a odtud pak roklemi Fugou a Agia Irini na pobřeží do Sougie. Další přesun byl trajektem zase do Agia Roumeli a po několika nocích jsme se přesunuli po pobřežní cestě E4 postupně (jedno přespání v Loutro a druhé, poslední, v rokli Ilingias) až do Chóra Sfakia, odkud začal pak konečný přesun přes Chanii a Athény domů.

Jak se stalo mým zvykem, popis této dovolené jsem zase hodně natáhl a tak jsem to raději rozdělil do třech částí.