Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

Pro dubnovo-květnovou dovolenou jsem se jako obyčejně rozhodl jít do hor protože jsem doufal, že tam potkám taky spoustu kytek, ale už v Praze jsem začal pochybovat, jestli to půjde. I na Krétě byla letošní zima hodně sněhová a nebyl jsem si jistý, jestli to vůbec bude možné "prorazit" po E4 z planiny Askifou. Ale rozhodnutí jsem nechal až na planinu Niátos, ale jistil jsem se a udělal jsem si i alternativní itinerář pro nižší nadmořské výšky. Ale už cestou busem z Chanie jsem viděl, že na horách ještě leží spousta sněhu, a pak na Niátos jsem se definitivně rozhodl pro alternativu nižší. Nicméně, když jsem se po zhruba týdnu v Agia Roumeli potkal se Simonem, jedním z nadšenců Levka Ori, tak ten mi povídal, že to zase tak strašné se sněhem na horách není a že by se to po E4 dalo zvládnout celkem dobře a bez nějakého velkého rizika zapadnutí do nějaké sněhem zaváté strže, či menší propasti, které na trase jsou. No, škoda, ale i tak to byla hezká cesta, GPS mi zaznamenala, že to bylo hnedle 100 km (na celkové převýšení, které jsem zdolal, jsem se nedíval), počasí přálo, nakonec i do vody se dalo vlézt bez nebezpečí omrzlin (měla zhruba +20), a tak jsem si to docela užil.

V září jsme pak vyrazili zase dva, přidal se můj dvorní parťák Honza, a naordinoval jsem nám cestu z Therisso na planinu Plakoseli, pak po E4 směr další planina Katsiveli, odbočit ale pod horu Modaki, tam udělat "základní tabor" a odtud vystoupat na horu Bournelos, vrátit se zpět a na Katsiveli, odtud výstup na Svourichti, Mesa Soros a Stérnes, dolů do sedla Rousiés, pak nahoru směr Páchnes, ale vydat se dolů/nahoru na druhou nejvyšší horu Trocharis, pak vedlejší hora Thodori Korfí, dolů roklí Lagou na planinu Anopoli, dál Agios Ioannis, jeskyně Kormokopou, rokle Eligias a konečná v oblíbené Agia Roumeli. No a domů pak po E4 východně do Sfakie na bus do Chanie a odtud letadlo směr Athény a Praha.