Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

Na počátku devadesátých let, když se konečně otevřely hranice, jsem byl 2x v Řecku. Původně jsme sice měli jet (v roce 1990) na dalmatské pobřeží někam poblíž Dubrovníku, ale někdy v únoru nám z Čedoku přišla informace, že zájezd se ruší pro naprostý nezájem; protože kdo mohl, ten vzal pas a hurá přes najednou otevřené hranice tam, kam se dřív moc nemohlo. Takže jsme z ničeho nic byli postaveni před problém "co teď". Peníze naštěstí vrátili. Nějak víceméně náhodně někdo z nás "objevil" nabídku jiné cestovky (kterých se najednou objevila spousta) do Řecka. Busem, přes Maďarsko a Jugoslávii. Tak jsme tedy vyrazili – na dost hroznou, asi 29hodinovou cestu na poloostrov Chalkidiki, na jeho výběžek Kassandra. Se zásobami jídla a s následným pocitem, že nás cestovka dost obrala. Bylo to totiž se snídaní a jak jsme nějak zjistili, tak téměř veškerý snídaňový proviant – sýr, čaj, kafe, šunku, máslo – vezli z Prahy (nakoupený za koruny), a tam, v Řecku, kupovali "za valuty" jen pečivo a džus. Ale počítali si na snídani cenu tehdejších 5 DM – což tehdy bylo dohromady několik desítek korun a na tu dobu to byla pěkná zlodějna. Za rok jsme Řecko sice zopakovali, ale s jinou cestovkou a už úplně bez jídla; ale zase s dostatečnými zásobami  (jen tam proboha nic k jídlu nekupovat!!) a i s tou hroznou cestou autobusem – a tentokrát ještě hrůznější, protože trvala asi 36 hodin!! Bylo to totiž ještě více na jih, až na Peloponésos poblíž města Nauplio. Tenhle výlet byl již co se týče cestovky docela v pořádku, viděli jsme Olympii, Epidauros, Korinth, Nauplio, Mykény a také jsme se stavili na den v Athénách, takže zážitků sousta. Ale již v té době jsem se zařekl, že s cestovkou (a hlavně autobusem!!) už nikdy!! No a pak jsem nějak "objevil" Krétu. Napřed články, obrázky, pak jsem si sehnal i nějaké průvodce a mapy, a čím dál tím víc mě to místo přitahovalo.  

No a potom přišla "skvělá" příležitost podívat se "tam" – na Krétu – ve vlastní režii a designu. Spolu s několika přáteli nás čekala oslava hodně kulatého výročí a tak jsem si řekl, že nejlíp by bylo to oslavit "výletem" na Krétu. Všichni se tak nějak rádi hejbáme, takže jsem to zorganizoval. Do posledních podrobností, včetně návrhu letenek a tištěného průvodce kudy, kam a jak na ostrově!! Třínedělní výlet s báglem na zádech – koupit tedy jen letenky na charter, sebou spacák, stan, nějaké peníze, čínské polívky a tak. Nadšení z toho nápadu bylo velké, ale jen chvíli. Pak začali jeden po druhém odpadat až jsem zbyl jen já. Ale zatvrdil jsem se a rozhodl se, že pojedu – a třeba i sám! "Na just"! Na poslední chvíli se přidal (naštěstí) jeden kamarád (sice neslavil kulaté, ale to nevadilo) a tak jsme vyrazili. Protoulali jsme za 3 neděle celou Krétu, chodili jsme, koupali se, spali na plážích, přesouvali se místními busy, bylo to nádherné, ale nikde jsme si nic neprohlédli pořádně. Byl jsem ale nadšený a už jsem se chytil v Řecku – a na Krétě tuplem – aspoň drápkem. A to mi zůstalo do dneška. Jezdím tam prakticky každý rok a jednou někdy dokonce i 2x. Nevím, jestli nejsem o něco ochuzený, když jezdím vlastně pouze do Levka Ori – Bílých hor, ale já jsem tam spokojený. Zkombinuju nějaký trek v horách a lenošení u moře někde na jižním pobřeží a domů se vrátím s novou energií a připadá mi, že i s novou tělesnou schránkou: tak blahodárný účinek to tam na mě má!! (Ovšem po letech výhradně na Krétě jsem se nechal přemluvit – a rozhodně toho nelituju – i v cestám jinam. Byly to konkrétně Kykladské ostrovy, a potom ostrovy v Atlantiku – Madeira, Kapverdy, Azory...ale aspoň jednou ročně ta Kréta byla vždycky, ovšem vyjma koronáčového roku, kdy se jezdit nesmělo.)

Jen 2x jsem při svém "řeckém dobrodružství" zaměnil Krétu za něco jiného. Jedna skvělá a zase třínedělní dovolená byla po ostrovech Kykládách – Théra (Santorini), Naxos, Folegandros, Amorgos. Měli jsme sice hrubou kostru kam a kde, ale celkově to bylo ve stylu "teď jsme tady, ale už nás to tu nebaví, zejtra se sebereme, půjdeme do přístavu a pojedeme jinam". A taky jsme to hned provedli – vydali se do příslušného přístavu, počkali na nějakou loď, která někam jela, a nasedli a pluli. Nemělo to chybu!! Jenže se taky jednou objevil nápad, že by se dalo vylézt i na bájný Olymp a tak se následná dovolená odbývala na řecké pevnině: Z Lithochoro na Olymp a zpět + týden na výběžku Sithonia poloostrova Chalkidiki. Bylo to časově i finančně výrazně méně náročné, ale nebyla to Kréta.....

A od těch časů už to tedy byl každoročně tento bájemi obestřený ostrov.